Městská knihovna Klatovy - přechod na hlavní stránku německy anglicky bezbariérový přístup
<<duben 2014>>
PoÚtStČtSoNe
31123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
2829301234


Městská knihovna Klatovy
Provozní doba 19. 4. 2014: všechna oddělení jsou zavřena  (další dny)

Napsali o nás

Týdeník Klatovska, 31. 3. 2012, r. 22, č. 12, str. 4

Šumava bez hranic zaplnila klatovskou knihovnu

V reprezentativní galerii Městské knihovny v Klatovech se ve čtvrtek 1. března konala vernisáž výstavy fotografií strakonického fotografa Františka JanoutaŠumava bez hranic. Výstava bude k vidění do 30. dubna. Během slavnostního večera Deník požádal fotografa o následující rozhovor.

Co vás přivedlo k myšlence uspořádat tuto výstavu?

K myšlence uspořádat tuto výstavu mě přivedla nejen láska k Šumavě, která mi přirostla k srdci od raného mládí, ale i vzpomínky na nostalgické pohledy z vrcholu Boubínu na pásmo pohraničních hor, které nám byly před rokem 1989 zapovězeny. Narodil jsem se a žiji ve Strakonicích. V mých čtyřech letech mě můj tatínek, který jako skaut miloval přírodu, přivedl poprvé na Kubovu Huť. Nejvíce jsem si zamiloval vrchol Boubínu, kam jsem se také nejčastěji vracel. Pádem železné opony a díky schengenskému prostoru jsem si mohl splnit svůj životní sen – projít Šumavu po obou stranách hranice. Svůj vztah k přírodě jsem vždy spojoval se svou mnohaletou zálibou ve fotografování, kterému se věnuji od svých čtrnácti let. Klasická hmatatelná fotografie i v době digitální techniky a publikování elektronickou cestou zůstala významným obrazovým prostředkem. Proto jsem se rozhodl podělit se o záběry, které jsem zachytil přes objektiv fotoaparátu se všemi, kteří mají rádi Šumavu a uspořádat tuto výstavu.

Můžete nás blíže seznámit s vaší výstavou?

Výstava je uvedena jako ´Šumava bez hranic´, protože zachycuje přírodu a krajinu Šumavy po obou stranách naší hranice s Německem a Rakouskem. Celá oblast CHKO Šumava se rozkládá z východu na západ od Přední Výtoně až po Svatou Kateřinu. Postihnout vše by bylo mimo rámec této výstavy, proto jsem zvolil 5 oblastí – čtyři příhraniční, které výstavu reprezentují a pátou z okolí Boubína, kde se myšlenka na výstavu zrodila a která také výstavu uvádí. Zmíněné čtyři oblasti charakterizují čtyři významné hraniční vrcholy. Návštěvníci tak mohou na výstavě vidět snímky z okolí Plechého, Luzného, Roklanu a Jezerní hory nad Čertovým jezerem. Padesát vystavovaných bylo pořízeno od jara 2009 do zimy 2011.

Jaké místo na Šumavě je vašemu srdci nejbližší?

V první řadě to je Boubín a okolní krajina – Vimpersko, Volarsko. Hezké, ale v poslední době smutné, kůrovcem zničené místo, je okolí Luzného a Luzenské údolí. Jedinečné jsou šumavské slatě. Když jsem před mnoha lety poprvé viděl Tříjezerní slať, byl to pro mne nezapomenutelný zážitek. Díky povolení jsem v loňském roce mohl poznat i další slatě, do nichž je přístup z důvodu ochrany přírody zakázán. Proto jsem se rozhodl, alespoň zprostředkovaně promítnout záběry ze slatí těm, kteří přišli na zahájení výstavy.

Jak jste se k fotografování dostal a od kdy se mu věnujete?

Zájem o fotografování ve mně vzbudil můj otec, který fotil na Flexaretu. Tu jsem si od něho od svých 14 let půjčoval a pak mi ji věnoval. Později, když jsem si začal vydělávat, jsem chtěl zůstat u formátu 6x6 a vzhledem tehdejším k finančním možnostem jsem si zakoupil vlastní fotoaparát – jednookou zrcadlovku Pentacon Six, který byl vyráběn v bývalé NDR. Nezůstal jsem jen u černobílého negativu, ale začal jsem i s barevným negativem a pozitivem. Na barevné diapozitivy jsem si pořídil Prakticu a tak jsem se vždy vydával na cesty nejméně se dvěma fotoaparáty. Digitální fotografování jsem začal s Minoltou a teď používám zrcadlovku Canon EOS 5D MII.

Jaká je práce s moderním digitálním foťákem v porovnání s těmi starými dobovými fotoaparáty na film?

Fotoaparáty na film, bych vůbec nezavrhoval, stále je ještě hodně fotografů, kteří na ně nedají dopustit. Některé parametry filmů, zejména osvitová pružnost, nebyly doposud digitální technikou překonány. Ale digitalizace je produktem doby. Je mnohem jednodušší pořídit více snímků a konečný výběr provést na počítači. Odpadl čas strávený v temné komoře. Ale originalita každého fotografa, výběr a kompozice záběru, ty se nezměnily.

Kde všude jste už vystavoval?

Měl jsem výstavy v Jindřichově Hradci, ve Strakonicích, Vimperku. Fotky vystavuji dva roky, uvažuji i o publikaci, ale problémem jsou finanční možnosti. Snad by pomohl nějaký sponzor. Ale publikování je mým druhotným cílem. Snímků Šumavy bylo již publikováno mnoha fotografy nespočetné množství. Já mám k Šumavě vztah především duševní a myslím si, že se můžu od ostatních lišit jen jiným fotografickým náhledem. Možná, že někoho zaujme a pak třeba i obrazovou knížku vydám.

Z jakého množství fotografií jste musel vybírat fotografie na tuto výstavu?

Vybíral jsem ze všech snímků pořízených v roce 2009 až 2011, tedy zhruba ze tří až pěti tisíc. Mám na počítači vytvořený archiv podle vlastního klíče. Bez něho by byl výběr mnohem náročnější.

Jakou Šumavu, v jakém ročním období, fotíte nejraději?

Fotím ve všech ročních obdobích a za jakéhokoliv počasí, s výjimkou silného deště, který nesvědčí fotografické technice. Počasí jen rozhoduje o místě, kde a co fotím. Tak se stane, že přijedu na Šumavu a jdu fotit jinam a něco jiného, než jsem zamýšlel. Například v lese se fotí lépe, při zatažené obloze nebo v mlze, při sluníčku jen ráno nebo k večeru.

Řekl jste, že všechen svůj volný čas věnujete fotografování a cestování. Co říká na váš náročný koníček manželka?

Manželka se přizpůsobila. Má svůj foťák, fotografování ji baví, a pokud to jde, tak mě také na mých fotografických toulkách doprovází. Na počítači si pak zpracováváme každý své záběry. Mnohdy se potvrdí, že každý má jiný náhled na výběr záběru, tak se podivujeme, „kde to bylo vyfocené?“

Mohl jste se věnovat přes svou náročnou profesi fotografování intenzivně?

Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu, ale v roce 1968 jsem ze školství odešel a pracoval nejprve v oblasti výpočetní techniky, od roku 1990 jako personální manažer. Teprve v důchodovém věku se mohu fotografování věnovat plně a spojuji jej s další mojí životní zálibou, kterou je cestování.

Co říkáte jako fotograf na současnou situaci kolem Národního parku Šumava?

Situace kolem Šumavy je problematická a co se dnes kolem ní děje, je neradostné. Stala se politickou záležitostí, místo aby se rozumně diskutovalo. Nikomu neberu jeho názory, ale nelíbí se mi, když se interpretují zkresleně a spojují se s útoky na ´nepohodlné osoby´. Jezdím na Šumavu šedesát let a vidím, že jediným nesporným faktem je, že usychá. A to i přes malé zelené smrčky, které někde sporadicky vyrůstají. Usychá, bohužel i v místech, o nichž se již před několika lety tvrdilo, že se tam kůrovec nikdy nerozšíří. Na dnešní besedě budu například ukazovat porovnání dvou snímků z roku 2009 a 2011 ze slati na Javořím vrchu. Za dva roky nejenže úplně uschnul les obklopující slať, ale usychá i kleč ve slati!

Co touto výstavou chcete lidem říct?

Chci ukázat Šumavu, jaká je, nejenom na naší straně hranice. Že tam doposud zůstaly krásné kouty, a že jsou bohužel i ty, které mizí a že nám umírá Šumava před očima. Chci svými záběry vyjádřit své pocity i prezentovat svůj názor. Byl bych rád, kdyby návštěvníkům vystavené snímky pomohly při posuzování současné reality na Šumavě. Co se na výstavu nevešlo, je možné vidět na internetové stránce www.fotojanout.cz.

Děkuji za rozhovor.

Hana Sádlíková



 

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
Licence Creative Commons
Kromě výslovně uvedených částí uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 4.0 International.