Městská knihovna Klatovy - přechod na hlavní stránku
německy anglicky bezbariérový přístup
kalendář není k dispozici

Hledání v katalogu

hledaný údaj:

Provozní doba

dnes je středa
17. 1. 2018

dopoledneodpoledne
Oddělení pro dospělé
zavřeno13–18
Oddělení pro děti a mládež
zavřenozavřeno
pobočka Tolstého
zavřenozavřeno
antikvariát
9–1213–15*

Další dny…


Kontakty na knihovnu

Městská knihovna Klatovy
Balbínova 59
339 01 Klatovy
376 347 466 (půjčovna)
info@knih-kt.cz
www.knih-kt.cz

Další kontakty…

Napsali o nás

Týdeník Klatovska, 11. 10. 2017, č. 40, str. 11

Rýmy si mumlá pod peřinou

Rozhovor s Dušanem Kučerou, autorem sbírek básniček – říkaček

Uznávaný regionální publicista a dlouholetý spolupracovník Klatovského deníku Dušan Kučera vydal dvě nové knihy básniček. Knihy s výstižným názvem Zvířátka a potvůrky a Od srdce a od plic autor slavnostně představí veřejnosti ve čtvrtek 12. října v 18 hodin ve společenském sále Městské knihovny v Klatovech. S Dušanem Kučerou vám přinášíme rozhovor.

– Kolik knih jste již vydal?

Vydal jsem již dvanáctou knížku. Dvě knihy fejetonů, dvě historické knihy a teď sedmou a osmou sbírku básniček – říkaček.

– Kdy přišel nápad napsat dvě nové sbírky veršovaných říkaček?

Jelikož píši průběžně, měl jsem pocit, že zase po dvou letech bych mohl vydat novější věci. Specifické je to tím, že vydávám dvě knihy najednou. Toz toho důvodu, že jedna sbírka Zvířátka a potvůrky je specializovaná, protože jsem zacílil na větší děti. V této sbírce vystupují skřítkové, zvířátka a různé nadpřirozené bytosti, je pro děti vyspělé a hravé dospělé. Není to tuctová dětská knížka.

– Můžete nám blíže vaši novou sbírku říkaček Zvířátka a potvůrky představit?

Sbírka Zvířátka a potvůrky je cílena i na některé děti a vyhýbám se v ní tématům, o kterých píši jinde. Je hravější, ale černý humor si tam určitě čtenáři najdou také. V každé sbírce je přes padesát básniček, takže dohromady předkládám sto nových básní, ale stále tvrdím, že vše jsou fejetony. Jen veršované, na čtyřech řádcích. Ilustrace knížek jsem zadal dvěma umělcům. Zvířátka a potvůrky ilustroval Standa Kahuda, druhou sbírku Od srdce a od plic pak Radek Sedláček. Všechny ilustrace jsou barevné, jsou tedy i výraznější a zajímavější.

– O čem je druhá sbírka říkaček Od srdce a od plic? V té jste si ulevoval z reality života?

Spíš jsem tím názvem chtěl říct, že jsou v ní věci milé, tedy od srdce. Ale když člověk vidí okolo sebe občasnou realitu, musí si ulevit. Nejlépe od plic. Formát knihy zůstává stejný – kolibří. Vejde se do kapsy a dá se číst všude, to znamená ve vlaku, na zastávce autobusu, nenápadně pod školní lavicí a tak dále.

– Jak dlouho jste na básnických sbírkách pracoval?

Pracuji průběžně. Největší problém je pro mne potom vybrat ty nejlepší kousky, protože autor má rád všechna svá díla. Mám zkušenost, že je dobré se k nim vrátit až po nějakém čase, vidím je pak v jiném světle. A najednou zjistím, že se mi něco líbí víc a něco míň.

– Na kterou básničku vzpomínáte rád, nejraději?

Mně se líbí básnička O krtkovi, ale nerad bych ji zde citoval, protože má smutný konec, jde spíše o baladu. Je krátká, taková něžně smutná, a úderná...

– Jak se vlastně rodí básnička?

Je to tak, že musím být na básničky naladěn. Mám-li nějaké opravdu vážné starosti, nemám na ně ani pomyšlení. Když se nějakým tématem vážně zaobírám, tak mě zkrátka humorné věci nenapadají. Jako správný chlap musím dělat jednu věc, dokončit ji, teprve pak se vrhnu na druhou. Musím dělat věci postupně, a jelikož se v současné době věnuji historii, je básnická múza dosti vzdálena. Až dokončím práci historickou, odpočinu si u básniček a fejetonů. Je dobře, že žánry mohu prostřídat, protože historické věci jsou často hodně tragické a já si literaturou vyčistím hlavu.

– Co vás na psaní básniček nejvíc baví?

Jsem rád, že mám ve svém věku ještě nějaké nápady. To překvapuji sám sebe. Někdo se snaží předcházet duševnímu chátrání křížovkami nebo luštěním sudoku. Na to nemám trpělivost ale jestliže se mi podaří vymyslet dobrý rým, říkám si: "Ještě to se mnou jde." Dost často škrtám, ale občas se vyloupne i nějaké zlaté zrnko.

– Máte při psaní nějaký rituál?

Fejetony píšu rovnou do počítače. Kdysi jsem psal ručně do sešitů a opravoval, škrtal, ale pokrok nelze zastavit. Nicméně musím mít doma absolutní klid, takže píšu v sobotu a v neděli ráno. A když vůbec nějaký nápad přijde, zabere mi fejeton celé dopoledne. Odpoledne se k němu vracím, škrtám, přepisuji a minimálně další tři dny se k němu vracím a dolaďuji. U básniček to mám jinak. Občas se mi stane, že se sháním někde v restauraci, ve škole, v dopravních prostředcích, zkrátka kdekoli po kousku papíru a tužce, abych si zaznamenal momentální nápad. Dost věcí mě napadá ve sprše. Nevím proč. Co se týče říkaček, mám zavedené sešity A5 linkované a ořezanou obyčejnou tužku. Obojí nosím z ložnice do obýváku a zaznamenávám. Obyčejnou tužku proto, protože když ležím, propiska mi kolikrát přestane psát, ale tužka píše pořád. Takže ořezaná tužka musí být, ale už jsem si ji párkrát vrazil i do ruky, protože mi klesla víčka, jak jsem na písmenka pořád koukal a najednou jsem se div nezasebevraždil... Sešit a tužku mám pro jistotu přichystány i na nočním stolku. Co kdyby mě múza chtěla líbat i v noci, že? V mém věku si už nemůžu vybírat.

– Diktafon nepoužíváte?

Diktafon používám velice obyčejný, v mobilu. Když mám nějaký nápad, ale žena už vedle spí, je mi hloupé zapínat lampičku a psát si do sešitu tužkou. Zalézám tedy pod peřinu a špitám do mobilu. Jelikož nechci ženu vzbudit, potichu mumlám, takže si ráno při přehrávání připadám jako válečný šifrant. Většinou se mi verše rozluštit podaří, ale je to fuška. A žena mi stejně druhý den vynadá, že vše slyšela, že ji nenechám vyspat, že jsem blázen.

– Čím je po vás psaní? Proč vlastně píšete?

Já prostě psát musím. A vždycky mě to bavilo. Nakonec přišly nějaké literární úspěchy, tak ač samouk a literární vědu jsem nestudoval, po obeslaných soutěžích, kde jsem se vcelku umístil v popředí, jsem si řekl: "Tak asi to má nějaký význam i pro ostatní." Když vidím a slyším, že se říkačky nebo fejetony lidem líbí a zasmáli se nad nimi, jsem spokojen.

– Máte rád autorská čtení?

Zítřejší akce v Městské knihovně je spíš představení knížek. Křest už raději nedělám, protože onehdy jsem se těsně po křtu chytil za hlavu po zjištění, že křest vlastně neproběhl. Zapomněl jsem. A jestli mám rád autorská čtení? Samozřejmě, že takovéto akce rád mám. Doufám,že přijde dost lidí. Známí i neznámí, kamarádi, lidé, kteří budou podobně naladěni a společně si užijeme příjemný a zábavný večer.

– Kdy vám učarovalo psaní a jak jste se vlastně k básničkám a fejetonům dostal?

Pokud si vzpomínám, už coby žák na ZŠ jsem bavil své vrstevníky různými slohovými pracemi, ale nikdy by mě nenapadlo, že tuto činnost budu nějak dál rozvíjet. Spíš jsem se zajímal o historii, tu jsem později studoval na Pedagogické fakultě. Teprve tam jsem se k literatuře vrátil. Psal jsem drobnější práce spíše pro své přátele. S fejetony jsem začal déle. Protože se má dílka známým a příbuzným líbila, zkusil jsem je nabídnout Klatovskému deníku a vlastně od té doby pravidelně přispívám právě fejetony do Deníku.

– Kde si mohou lidé vaše dvě nové knihy zakoupit?

Knihy budou k dostání v klatovském knihkupectví Léto, galerii Šiwa a vinotéce Dionýsos.

– Chtěl byste něco vzkázat čtenářům Týdeníku Klatovska?

Chtěl bych všechny pozvat na zítřejší akci Klatovský double, kde představím dvě nové sbírky říkaček. Nemohu se zbavit pocitu, že má tvorba zraje jako víno – čím starší tím lepší. Je to pravda? Mýlím se? Přijďte se přesvědčit sami. Za rozhovor děkuje Hana Jakubčíková Sádlíková

Hana Jakubčíková Sádlíková



 

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
Licence Creative Commons
Kromě výslovně uvedených částí uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 4.0 International.